VTĚLENÍ DRAKA

Chybí mi slov, by vyjádřit to, co ve mě jest a tak zkouším psát tyto řádky,

Chybí mi cesta, kterou dát se zpět a cestu vpřed nechci bez pohádky.

Byl jeden drak, a byli i jiní, když nastal čas, šíp zasáhl jeho srdce,

Amor byl krutý, láska též když zmizela mu princezna z dvorce…

Chybí mu její oči, jejich lesk, jejich odvaha a ve tmě jejich zář,

Chybí mu její touha, její energie, její smích, její ústa,… ona a společný snář.

Nevím jak, ztratil se v čase, ztratil pojem o hranicích,

Nevím, kde je, zda tu vůbec je a kdy se vrátí za svitu svící…

V jeden okamžik jsi tu byla a v druhý jen mlžný opar a tvé “napíšem si”,

Byla jsi tu, nebyla, nevím sám, čemu věřit, ale krásným snem si.

Nevím, co psát, když mi srdce vzalo slova a zůstal stesk,

Rána, která nebyla, je čerstvá, krvácí a čeká na světlo, na vytoužený blesk…

Jako blesk tak rychle se totiž rozsvítilo, jak blesk tak rychle pohaslo,

Jak blesk zasvítilo jasně a naplno a pak po tobě zbyl ve vzduchu náboj a prázdno…

Předtím bylo šero a teď je ale tma, svit blesku ustal a on se ponořil do hluboké tmy,

Do hluboké tmy, kde na zeď tmavé studené jeskyně jen smutně ryje “MY?”

Nevím co a nevím jak, jsem jako v jeskyni zahnaný drak,

Co zlým princem připraven o princeznu… krvácí a není to jen tak.

Jeho srdce bije naplno, bije pro princeznu a plné je hněvu,

Jeho tělo od deště mokré je a hledá tvé teplo a něhu…